Dokud jsme dva

Láska na první dobrou trvající skoro padesát let... Prožili toho spolu tolik. Začínali z ničeho, měnili nájemní byty, destinace, procestovali svět. Překonávali nástrahy hrozící ponorkou, dlouhá odloučení...A vše, co je potkalo, unesli, protože byli DVA.

Co jim pomáhalo kromě humoru, pro oba tolik potřebné igredience vztahu? Pokud vás to slovo napadne a chcete se mu bránit, protože LÁSKA zní tak otřepaně, nebojte se. Láska je trefa. Ti dva s ní překonali každou překážku a skrze ni našli cestu i z každého zabloudění.

Dožít se důchodu ve dvou, sen mnoha vytížených lidí, věnovat se konečně něčemu jinému, novému, víc si užívat všeho, na co nebyl dřív čas... Jim to vyšlo. Příběh reflektuje rozdílný přístup mužů a žen k životním trablům i velkým malérům. Muž klesá na kolena a žena ho zvedá zpátky na nohy. Muž propadá depresím, žena se dál stará o všední věci, běh rodiny. Ví, že o radost ze života je třeba stále usilovat. Muž se zabývá svými prohrami, žena stihne při práci malovat, cvičit, hrabe se v zemi a je tu pořád pro něj. Aby ho povzbudila. Když si muž zoufá, žena se směje, protože někdo se smát musí. Jsou tu i děti, vnoučata. Zůstává silná.
Ve chvíli, kdy je sražena na kolena, se musí znovu zvednout a dál hledat smysl života, který byl dosud tak jasný.