Panoptikum

Třetí knihu poezie českého novináře tvoří opožděná, mírně opravená verze jeho básnické prvotiny, která měla původně vyjít na sklonku osmdesátých let. Básnický debut známého českého novináře obsahuje nejen verše s intimní tematikou či příležitostné slovní hříčky, ale i básně, které se kriticky vyjadřovaly k tehdejší dobové skutečnosti. V útlé sbírce rozdělené do šesti krátkých oddílů se autor projevuje jako pozorovatel a glosátor „panoptikálních“ situací, jež popisuje se sebeironickou reflexí, s nadhledem a zároveň i s věcným odstupem, výstižně charakterizovaným jako pohled „cizince do vlastní duše“. Básně v sobě nesou i silný emotivní náboj, v lyrických pasážích dokáže autor překvapit náznakem příběhu, jenž se v pointě často vzepne a promění v prchavý, nicméně gradující „okamžik příboje“. V neposlední řadě je tato sbírka i poctou autorovým oblíbeným umělcům: i proto se tu v různých záběrech pohybuje Chagall, Dostojevskij, sochař Moore nebo beatnický idol Jack Kerouac.